Jeho přesun je součástí postupného uvolňování hlavního výstavního sálu muzea tak, aby nová instalace dopravních sbírek měla více prostoru a lehkosti. Vůz bude uložen v železničním depozitáři až do té doby, než se stane jedním z exponátů Železničního muzea na Masarykově nádraží.
Stěhování mnohatunového železničního vozidla, které proběhne v pondělí 14. dubna po 14. hodině, je velmi náročnou operací. Je k tomu potřeba speciálně upravený silniční tahač, jehož podlaha je pouhých 38 cm nad povrchem vozovky, což umožňuje naložení historického vozu jen pomocí lana a navijáku. Odpadá tak nebezpečná manipulace pomocí autojeřábu a doprava nadměrného nákladu pod trolejemi a mosty nepůsobí žádné komplikace. Tak je zaručena maximální bezpečnost vzácného exponátu.
Původně třínápravový tzv. vyhlídkový salonní vůz Az 1–0045 (ex ATE Nr. 1) byl vyroben na zakázku bývalé Ústecko-teplické dráhy společností F. Ringhoffera v roce 1900. Byl využíván pro jízdy vedoucích představitelů společnosti, významných hostů a k inspekčním účelům.
Interiér je rozdělen na tři části: hlavní z nich je vyhlídkový salon, který byl původně vybaven osmi skládacími křesílky s opěradly a čtyřmi malými nouzovými skládacími sedátky. Inspektoři na nich seděli zády ke směru jízdy a čelem k velkému spouštěcímu oknu přes celou šířku zadního čela vozu mezi vstupními dveřmi, aby mohli dobře pozorovat trať. Uprostřed vozu je klasické kupé s postranní uličkou, z níž se dále vcházelo do umývárny s toaletou. Na opačném konci je spací salon s divanem, vyklápěcí postelí a stolkem, oddělený od nástupního prostoru posuvnými dveřmi s výplněmi z leptaného skla. Kromě rozměrných oken měl vůz i horní okénko, tzv nástřešek a vlastní elektrické umělé osvětlení napájené z dynama.
Výtvarné řešení interiéru i mobiliáře v duchu nastupující secese je dílem Ringhofferova „dvorního” architekta Jiřího Stibrala. V intarziích se kromě obvyklých prvků objevuje i perleť.
Po zestátnění Ústecko-teplické dráhy v roce 1921 byl vůz zařazen do soupravy vládních salonních vozů a poskytnut k užívání pražskému arcibiskupovi. V té době byly v salonu skládací židle nahrazeny elipsovitým stolem se šesti čalouněnými křesly vyrobenými dle návrhu Jana Kotěry.
Vůz byl vyřazen z provozu v roce 1957 a od roku 1966 je součástí dopravních sbírek NTM.
Sbírka: