Na železniční stanici Praha Braník bude mezi 10 a 16 hodinou připraven zajímavý program zahrnující výstavu současných lokomotiv nebo jízdu historického motorového vozu M131.1 (Hurvínek). Přes železniční most zvaný „Most inteligence“ se budou moci návštěvníci svézt v moderní pantografické jednotce řady 471. A nakonec je pro zájemce přichystaná nezapomenutelná vyhlídková jízda parním vlakem Prokopským údolím.
Bližší informace ke stažení zde.
<-- Parní lokomotiva 464.102 ze železniční sbírky Národního technického muzea
Řada 464.1
V listopadu a prosinci 1940 vyrobila lokomotivka ČKD dvě lokomotivy, které byly dalším zdokonalením osvědčených lokomotiv řady 464.0. Dostaly označení 464.101 a 02. První z nich měla výrobní číslo 2000, které bylo také z velkých číslic napatronováno pod výrobním znakem ČKD na obou usměrňovacích kouřových plechách. Závod vyrobil tisící lokomotivu v roce 1924, tedy po dvaceti čtyřech letech (455.110), a dvoutisící již po šestnácti. Kotel měl shodné průměry i délku jako u lokomotiv řady 464.0. Ve skříňovém kotli bylo ocelové topeniště svařované z plechů 10 mm tlustých a s trubkovnicí 15 mm tlustou, vyrobené poprvé u nás z domácího materiálu. Rošt měl plochu menší 3,5 m2. Přímou výhřevnou plochu však doplňovaly 3 klenbové trubky průměru 76/70 mm, což bylo novinkou. V ležatém kotli bylo 112 žárnic a 26 kouřovek.
Tlak páry byl 18 barů. Přehřívač páry byl velkotrubnatý a měl plochu 62,1 m2. Rám lokomotiv byl z plechu s postranicemi o tloušťce 28 mm. Vpředu mezi válci byla skříň nahoře upravená jako nosič kotle. Oba otočné podvozky s koly průměru 880 mm byly na čepech oboustranně posuvné± 65 mm a měly u běhounů valivá ložiska SKF. Hnací a spřažená dvojkolí byla v rámu pevná. U dvojkolí H a S2 byly ztenčené okolky o 14 mm, takže lokomotiva projížděla oblouky o nejmenším poloměru 150 m. Další rozdíly byly v parním stroji. Zvětšenému tlaku páry v kotli musely odpovídat menší průměry parních válců a ty byly 550 mm. V šoupátkových komorách měla lokomotiva 464.101 šoupátka Nicolai zatímco lokomotiva 464.102 šoupátka Trofimov.
Ačkoli jsou šoupátka Nicolai funkčně shodná s německými upravenými, nazývají se německá podle konstruktéra Karla Schulze. Od šoupátka Trofimov se Nicolai liší tím, že mezi pevnými a pohyblivými kotouči mají pružiny. Lokomotivy řady 464.1 neměly pojišťovací záklopky na parních válcích. Jinak byl vnější rozvod shodný s řadou 464.0. Za kladné konstrukční novinky lze u nich považovat např. ocelové topeniště z oceli domácí výroby, pneumaticky ovládaná topná dvířka Butterfly, šoupátka Nicolai a zvýšený tlak páry na 18 barů. Do provozu přešly dne 20. 11. a 31. 12. 1940, a to do tehdejší výtopny Praha-Hybernské nádraží (dnes Praha-střed). Snad nejslavnější éru ve svém provozu zaznamenaly v Jihlavě na přelomu padesátých a šedesátých let.
Tehdy jezdilo ve společné turnusové skupině 5 lokomotiv: 2×464.2, 2×464.1 a lokomotiva 464.074. Vozily kromě jiného i rychlíky přes známý přelom u Rapotic, kde jsou dlouhé sklony 26 ‰. Podle trakční charakteristiky měly při rychlosti 90 km/h větší výkon o 200 koní než lokomotivy řady 464.0. Vyhovovaly tenkrát velice dobře a byly mezi personálem v oblibě. Později se uplatňovaly na ramenech z Nymburka do Prahy, do Havlíčkova Brodu a také z Hradce Králové do Havlíčkova Brodu, Letohradu i jinam. I když lokomotivy původní konstrukce, řady 464.0, měly dokonale vyvážené rotující a oscilující hmoty, což prospívalo jejich klidným jízdním vlastnostem, bylo na lokomotivách řady 464.1 znát, že mají písty menšího průměru a větší tlak páry v kotli.
Nebyly u nich problémy s poruchovostí tyčových ložisek a ukazovaly na dokonalost konstrukce. V roce 1975 dojezdilo v traťové službě lokomotiva 464.101, rekonstruovaná plochou dyšnou Giesl, a aniž by byla změněna na vytápěcí kotel, vytápěla jako lokomotiva budovy služeben v Havlíčkově Brodě, v Nymburce a ve Všetatech. Po ní následovala v roce lokomotiva 464.102, převedená na vytápěcí kotel K 687 v Letohradě. Zůstalo s původním komínem a po pečlivém zvážení technického stavu obou lokomotiv se rozhodlo uchovat druhou pro sbírky Národního technického muzea v Praze. Od roku 1980 je lokomotiva 464.102 již exponátem.
Sbírka: