Základní postupy II.
Možnosti přípravy negativu
Historickými kopírovacími procesy, pro něž si připravujeme citlivé papíry sami, kopírujeme negativ kontaktním způsobem. Výsledný obraz je tedy přesně stejně velký jako původní negativ. Použití zvětšovacího přístroje není možné z důvodu velmi nízké citlivosti.
Originální negativ pořízený přímo fotografickým přístrojem
Dříve se fotografovalo běžně na skleněné desky formátu 13 x 18 nebo i 18 x 24 cm a vyvolané negativy se používaly přímo pro kopírování pozitivu. Dnes již na takovéto formáty fotografuje jen málokdo. Mnozí fotografové ale běžně pracují na formát 6 x 9 cm nebo 9 x 12 cm. Nepotřebujeme-li velké obrazy, můžeme docela dobře pracovat i s negativy 6 x 9 cm. Malé obrázky jsou docela pěkné a nebudeme-li pořádat výstavy přímo někde v galerii, často s nimi úplně vystačíme. Použití originálního negativu ke kopírování je nejčistší, historicky i sběratelsky nejvíce oceňovaný způsob.
Budeme-li chtít použít pro některou historickou kopírovací techniku přímo originálního negativu, budeme ho muset vyvolat na mnohem vyšší kontrast než jaký vyhovuje pro zvětšování na dnešní fotografický papír normální gradace. Potřebujeme asi takový negativ, jaký bychom zvětšovali na papír měkké nebo zvlášť měkké gradace. Protože každá z historických kopírovacích technik dává trochu jiný kontrast, doporučujeme pracovat v jednom období jen s jednou z nich a přizpůsobit jí i vyvolávání negativu.
Zvětšený duplikátní negativ
Pokud si budeme negativ pro kontaktní kopírování zvlášť připravovat, má to pro nás několik výhod. Především budeme mít možnost zvolit si ze svého archivu motiv, který se nám líbí a pro vybranou techniku se hodí. Každý fotograf ví, že hodnotný záběr získá často až po mnoha pokusech a cestách za motivem. V archivu získaném za léta práce s kinofilmem pravděpodobně vybereme zdařilejší obrázek, než jaký máme šanci pořídit, vypravíme-li se jednou nebo dvakrát do terénu s velkým technickým přístrojem. Je-li původní negativ na materiálu nižší nebo střední citlivosti, není-li přeexponovaný nebo převyvolaný, nemusíme se obávat, že by se při formátu asi do 18 x 24 cm rušivě uplatňovala jeho struktura. Na konečném obraze je výraznější struktura použitého papíru a barevná tonalita obrazu.
Postup s plochým filmem
Obvyklý způsob přípravy duplikátního negativu je dvoustupňový. Původní negativ může být jakékoli velikosti. V prvním kroku z něho zhotovíme diapozitiv. K tomuto účelu použijeme nejlépe plochý film senzibilovaný ortochromaticky, s nímž je možno pracovat v komoře při červeném osvětlení. Vhodný je například Ilford Ortho Plus. Na kontrast potřebný pro naše účely je možno ho vyvolat běžnou pozitivní vývojkou (2 až 4 minuty) při červeném světle. Na nižší kontrast se vyvolává běžnou negativní vývojkou, například ID 11 nebo Microphenem. Dodává se v běžných formátech plochých filmů od velikosti 9 x 12 cm.
Diapozitiv můžeme vytvořit buď kontaktem z původního negativu, nebo původní negativ zvětšíme zvětšovacím přístrojem již na výslednou velikost. V prvním případě získáme diapozitiv velikosti původního negativu, který ve druhém stupni zvětšíme na stejný materiál na výslednou požadovanou velikost konečného negativu. Ve druhém případě, kdy máme diapozitiv již potřebné velikosti, zhotovíme konečný negativ kontaktně. Výhodou prvního způsobu je, že se přímým kontaktním kopírováním původního negativu šetří materiál, výhodou druhého způsobu je, že zvětšený diapozitiv můžeme snadno retušovat.
Vyvoláváme v normální pozitivní vývojce, délku vyvolávání diapozitivu volíme tak, abychom dostali diapozitiv přibližně normální gradace. V druhém stupni, při vyvolávání konečného negativu volíme délku vyvolávání tak, abychom dostali strmost vyhovující pro naši použitou techniku. Dvoustupňový proces přípravy duplikátního negativu má tedy výhodu v tom, že si můžeme jednou pro vždy připravit z původních negativů diapozitivy, a potom z nich můžeme během doby postupně připravovat různě kontrastní negativy, podle toho, do jaké kopírovací techniky se chystáme pustit.
Jako materiál pro vytvoření diapozitivu a konečného negativu se někdy používají i běžné snímkové ploché filmy, jako například Kodak T-Max 100. Nevýhodou je, že jsou to materiály panchromaticky senzibilované a je třeba s nimi pracovat úplně po tmě. Pokud nemáme nějaké přebytečné zásoby takovýchto materiálů, jistě si opatříme raději ortochromatické filmy, s nimiž můžeme pracovat při červeném světle.
Protože úspěšné a bezproblémové zhotovení negativu je při historických fotografických technikách téměř klíčová věc, zkoumali jsme v Národním technickém muzeu, není-li možno pro tyto účely využít některý z materiálů, třeba i méně známých, používaných pro vědecké, technické nebo lékařské účely, které dodává tuzemský výrobce Foma Bohemia. Takový materiál by mohl být pro nás cenově dostupnější než například zahraniční Ilford Ortho Plus. Nakonec jsem zjistili, že pro lékařské účely dodává Foma ortochromatické filmy, které se svou charakteristikou velmi dobře hodí pro ruční zpracování v misce běžnou pozitivní vývojkou.
Je to materiál Medix PT, ortochromaticky senzibilovaný plochý film, určený pro monitorovou fotografii. Foma jej dodává ve formátu 8 x 10 palců (přibližně 20 x 25 cm). Dodává se v balení po 100 kusech, aktuální cena je asi 2 300 Kč, tedy cena téměř stejná, kolik bychom zaplatili za stejně velký plochý film Fomapan 100. V případě většího zájmu by bylo nejspíš možno domluvit s pracovníky firmy distribuci i v menším balení. Podle vyjádření obchodního oddělení firmy tento materiál ještě nejméně dva nebo tři roky na trhu bude. Co bude dále, nikdo neví, klasická fotografie se i v lékařském prostředí používá již méně.
S filmem se velmi dobře pracuje, je na tuhé podložce síly 0,15 mm. Vyvolává se v misce, v NTM jsme jej vyvolávali pozitivní vývojkou Fomatol P ředěnou 1 : 1. Pro získání normálně kontrastního diapozitivu (z normálně kontrastního kinofilmového negativu) vychází vyvolávací doba přibližně 3 minuty. Protože je to materiál určený pro fotografování, je velmi citlivý, citlivost by bylo možno odhadnout asi na 50 až 200 ISO, podle strmosti vyvolání. Této citlivosti odpovídají samozřejmě i mikrosenzitometrické vlastnosti, tedy i zrnitost, která je větší než u méně citlivých filmů. Z tohoto důvodu je lepší zhotovit diapozitiv negativu již v definitivní velikosti, nikoli tedy kontaktem například z kinofilmu, kdy by se mohla rušivě uplatnit zrnitost.
Technický list materiálu je k dispozici na webové stránce výrobce (www.foma.cz).
Náhradní postup se strmým litografickým filmem
Při určitých znalostech o fotografických materiálech a jejich zpracování můžeme pro vytvoření duplikátního negativu použít i běžný litografický film. Pracuje se s ním ovšem dost obtížně, protože není určený pro účely polotónové reprodukce a je velmi kontrastní. Troufneme-li si ho použít jako polotónový materiál, musíme ho zpracovávat ve speciální vývojce a modifikovaným způsobem. Nestačí použít běžnou vývojku ředěnou, protože v obraze vznikají šmouhy a proces je nestabilní – liší se dokonce i hustota zkoušky a na jejím základě vyvolaného negativu.
Protože jsme u nás v Národním technickém muzeu získali ze zrušeného tiskárenského provozu větší množství starého litografického filmu Agfa, postup jsme propracovali podrobněji. Bylo nutno najít vývojku, která pracuje i v dostatečné koncentraci pomalu a rovnoměrně (bez šmouh). V úvahu připadá vlastně jen metol bez alkálie - metol vyvolává i v kyselém prostředí. Pro větší stabilitu je přidán do vývojky i hydrochinon. Vývojka se připravuje ze dvou trvanlivých zásobních roztoků:
MZ:
Metol….. 10 g
Siřičitan sodný bezvodý …......40 g
Vody do ……………………..1000 ml
HZ:
Hydrochinon ……………….....20 g
Siřičitan sodný bezvodý.…….40 g
Pyrosiřičitan draselný………...2 g
Vody do………………..….1 000 ml
Pracovní roztok připravíme smícháním 2 dílů MZ s 1 dílem HZ a 10 díly vody. Vyvolávací dobu volíme podle kontrastu, který požadujeme. Z důvodů rovnoměrnosti hustoty by měla být alespoň 5 minut. Pokud by byl výsledek příliš měkký, ředíme zásobní roztoky méně (místo 10 dílů vody přidáme třeba jenom 5). Vývojku si můžeme naředit na delší dobu dopředu. Pro stabilitu výsledků ji používáme radši jen jednorázově – pro vyvolávání každého listu filmu vezmeme jen trochu vývojky, kterou pak vylijeme.
Uvedeným postupem získáme naprosto rovnoměrné obrazy bez jakýchkoli šmouh.
Používání litografického filmu ke zhotovování diapozitivů a duplikátních negativů je mezi studenty v zahraničí i přes mnohé potíže velmi oblíbené. Litografický film je totiž možno pořídit za zlomek ceny běžného snímkového materiálu.
Postup s běžným pozitivem na RC papíře místo diapozitivu
Dvoustupňový proces přípravy duplikátního negativu je možné zjednodušit, máme-li vhodný pozitiv na dnešním běžném fotografickém RC papíře.
Kopírujeme jej světlem zvětšovacího přístroje kontaktně pod sklem na vhodný filmový materiál (např. na zmíněný Ilford Ortho Plus nebo uvedeným postupem na litografický film). Získáme samozřejmě obraz stranově obrácený. Vzhledem k tomu, že citlivá vrstva filmu na nějž kopírujeme, je v přímém kontaktu s vrstvou kopírovaného pozitivu, ostrost je velmi dobrá. Sklo musíme ale dobře zatížit. I fotografie na RC materiálu mají tendence se kroutit a v některých místech odstávat, čímž se ostrost zhoršuje.
Pozitivy na RC papíře jsou pro tyto účely vhodnější než na klasickém barytovaném papíře. Ten má totiž výraznější strukturu, je silnější a vyžaduje proto delší osvit. Proto se někdy doporučuje zprůhlednit jen promaštěním olejem. Tento způsob má však nevýhodu, že promaštěním se značně zvýrazní struktura papíru.
Pro klasické kalotypické papírové negativy se používal za účelem zprůhlednění zahřátý vosk. Pomocí vosku dosáhneme podobně jako u způsobů s olejem sice podstatného projasnění papíru, musíme se ale smířit s tím, že obraz bude mít nerovnoměrnosti dané základní strukturou papíru.
Text a fotografie Ing. MgA. Tomáš Štanzel
Autor pracuje jako kurátor oddělení dějin fotografické a filmové techniky v Národním technickém muzeu v Praze a v rámci své práce se zabývá i programem Rekonstrukce historických fotografických technik.
Kontakt:
Národní technické muzeum
Kostelní 42
170 78 Praha 7
tel.: 220 399 179
tomas.stanzel@ntm.cz