Obsah

Část I - Historické fotografické procesy, přehled

Část II - Základní postupy 1

  • Zcitlivování papíru
  • Nanášení zcitlivovacího roztoku štětcem
  • Volba vhodného štětce
  • Zcitlivování smáčením papíru na hladině roztoku
  • Volba papíru pro zcitlivování

Část III - Základní postupy 2

  • Možnosti přípravy negativu
  • Originální negativ pořízený přímo fotografickým přístrojem
  • Zvětšený duplikátní negativ
  • Postup s plochým filmem
  • Náhradní postup se strmým litografickým filmem
  • Postup s běžným pozitivem na RC papíře místo diapozitivu

Část IV - Základní postupy 3

  • Negativy připravené digitální technikou
  • Expozice
  • Kopírovací rámeček
  • Zdroj světla k expozici
  • Kontrola expozice
  • Zpracování
  • Ovlivňování kontrastu obrazu chemickou cestou
  • Zeslabování obrazu tvořeného stříbrem
  • Vypírání a možnosti jeho urychlení

Část V - Slaný proces

  • Princip
  • Barva obrazu
  • Trvanlivost
  • Potřeby
  • Příprava negativu
  • Výběr vhodného papíru
  • Zcitlivování papíru
  • Expozice
  • Vyvolávání
  • Ustalování
  • Vypírání
  • Sušení
  • Tónování

Část VI - Proces Van Dyke

  • Zcitlivovací roztok
  • Papír
  • Zcitlivování papíru
  • Expozice
  • Vyvolání ve vodě
  • Ustalování
  • Vypírání
  • Sušení
  • Tónování

Část VII - Kyanotypie

  • Princip
  • Trvanlivost a archivace
  • Pracovní postup
  • Pracovní zcitlivovací roztok
  • Papír ke zcitlivování
  • Zcitlivování papíru
  • Expozice
  • Zpracování
  • Sušení
  • Zeslabení přeexponovaného obrazu
  • Tónování

Část VIII - Historické fotografické techniky v Národním technickém muzeu v Praze

  • Kalotypie
  • Fotografie na slaném papíře
  • Mokrý kolódiový proces
  • Ambrotypie
  • Ferrotypie

Část IX - Historické fotografické techniky ve sbírkách Národního technického muzea v Praze

  • Fotografie na albuminovém papíře
  • Platinotypie
  • Pigmentový tisk a uhlotisk
  • Bromolejotisk a bromolejový přetisk
  • Tvůrčí dílny v Národním technickém muzeu

Část IX: Historické fotografické techniky ve sbírkách Národního technického muzea v Praze

Fotografie na albuminovém papíře

Albuminový proces vznikl zdokonalením slaného procesu tím, že při zcitlivování se používal jako pojivo vaječný bílek. Výsledný obraz tedy není zakotven přímo ve vláknech papíru, ale je ve vrstvě vaječného bílku. To umožnilo získat kopie většího krytí a kontrastu než slaným procesem.

Albuminové papíry se připravovaly tak, že se vhodný papír položil na hladinu vaječného bílku s rozpuštěnou kuchyňskou solí. Papír se usušil a zcitlivoval plováním na hladině roztoku dusičnanu stříbrného (při slabém světle žárovky). Papír pro zcitlivování musel být velmi tenký, jinak se na hladině zcitlivovacího roztoku kroutil.

Tenký papír s vrstvou pojiva z vaječného bílku se kroutil ovšem i po vykopírování a usušení obrazu. Proto se kopie na albuminovém papíře většinou nalepovaly na silnější kartón. Pokud se ponechaly nenalepené, zkroutily se časem do ruličky. V některých sbírkách existuje řada albuminů právě ve formě ruliček.

Obrazy na albuminovém papíře měly výrazně načervenalou barvu. Proto se většinou tónovaly (před ustálením) chloridem zlatitým. Podle konkrétního složení tónovací lázně bylo možno dosáhnout různého odstínu - většinou se tónovalo do příjemné purpurově hnědé barvy.

Tónováním se zvyšovala trvanlivost obrazu. Základní vlastnost pojiva z vaječného bílku - náchylnost ke žloutnutí a praskání celé vrstvy však nebylo možno nijak ovlivnit. Většina původních albuminových fotografií je proto dnes ve světlech zažloutlá a citlivá vrstva je jemně popraskaná.

Ukázka netónované fotografie je obr. 1, fotografie tónovaná zlatem je na obr. 2.

Platinotypie

Je to ušlechtilá technika založená na citlivosti železitých solí ke světlu. Obraz je tvořen platinou, je bez pojiva, zakotven přímo mezi vlákny papíru. Platinotypie mají velmi jemné, sametové odstíny, výbornou kresbu ve stínech bez hluboké černé. Platinotypie byly asi až do r. 1918 velmi oblíbené v USA a mnoho tamnějších autorů ji používalo jako významný prostředek své tvorby. K její dnešní velké popularitě v USA (i přes vysoké náklady na zhotovení) přispívá také skutečnost, že se často objevuje na tamnějších výstavách známých autorů. Dalšímu rozvoji platinotypie zabránil prudký vzrůst ceny platiny, která se postupně stala významnou strategickou surovinou chemického průmyslu. V českých zemích jsou platinotisky zastoupeny ve sbírkách jen málo. Příklad z naší sbírky je na obr. 3.

Pigmentový tisk a uhlotisk

O principu pigmentového tisku a uhlotisku jsme již psali. Papír pro pigmentový tisk byl dodávaný také komerčně. V našich sbírkách máme originální reklamní vzorky firmy The Autotype Copany Ltd. – obr. 4. Máme zde i několik barevných variant portrétu dítěte od Ing. Paspy – ukázka na obr. 5. Fotografie na Bühlerově komerčně dodávaném uhlotiskovém papíře je na obr. 6.

Bromolejotisk a bromolejový přetisk

Každý dobrý čerstvý olejotisk nebo bromolejotisk bylo možno přenést přetiskem na jiný papír savého povrchu. Jako přenášecí papír se používaly obyčejné měkké měditiskové papíry. Papír se položil na právě nabarvený vlhký bromolejotiskový obraz a celý obraz se pak obtiskl tlakem. Příkladem z naší sbírky jsou portrét a krajina od Ing. Paspy - obr. 7 a 8. Jsou to bromolejové přetisky.

Předváděcí akce historických fotografických technik pro návštěvníky Národního technického muzea

Dosud proběhlé akce byly založeny na portrétování návštěvníku některou z historických technik.

Již v roce 1988 bylo uskutečněno pod vedením Ing. Františka Ptáka z Fotochemy portrétování technikou ferrotypie. Na černě nalakované plechy formátu 6,5 x 9 cm byla ve fotokomoře nanesena citlivá želatinová emulze (vyrobená ve Fotochemě, pravděpodobně podobná citlivé emulzi, jakou dodává Foma do svých podnikových prodejen nebo na objednávku i dnes). Fotografováno bylo deskovým přístrojem na plechy založené v kazetách. Po vyvolání, ustálení a vyprání byly fotografie vyběleny chloridem rtuťnatým. Postup byl tedy podobný tomu, jaký se koncem 19. století využíval ve fotografických automatech . Nejznámější byl automat BOSCO, instalovaný například na Národopisné výstavě českoslovanské roku 1895 (P. Scheufler:Historické fotografické techniky). Jeden z portrétů z akce v Národním technickém muzeu je na obr. 9. Podle sdělení ing. F. Ptáka bylo nejobtížnější fází procesu nanášení emulze na plechy – po zpracování se často v obraze objevily skvrny.

Princip vybělování obrazu jsme použili i v roce 2005 při portrétování technikou ambrotypie. Fotografovali jsme přístrojem Sinar na formát 9 x 12 cm. Jako materiál jsme použili plochý film Foma Medix PT (film pro lékařské účely -monitorovou fotografii, formátu 8 x10 inch.). Je ortochromaticky senzibilovaný, takže jsme ho mohli předem ve fotokomoře při červeném světle nastříkat černou matnou barvou a rozřezat na formát 9 x 12 cm, aby ho bylo možno založit do kazet. Při portrétování jsme svítili žárovkami 500W (expozice asi 1/10 s). Citlivost vycházela při vyvolání běžnou pozitivní vývojkou asi 200 ISO Připomínáme, že pro ferrotypii a ambrotypii se exponuje jen tak, aby byl obraz slabý, jen lehce „nadýchlý“. Po vyvolání, ustálení a vyprání byly snímky vyběleny chloridem rtuťnatým. Fotografie z této akce jsou na obr. 10 a 11.

Přestože uvedený postup není složitý, laikům jej nedoporučujeme. Chlorid rtuťnatý používaný ke bělení je prudce jedovatý a mohou s ním pracovat jen vyškolené osoby. Také použitou lázeň je nutno zlikvidovat v souladu s příslušnými předpisy.

Přístrojem Sinar s klasickou černou „jeptiškou“jsme fotografovali i při příležitosti vzpomínkové akce Národního technického muzea ke 100. výročí úmrtí Julese Vernea na jaře 2005. Byla to rekonstrukce portrétování na fotografické vizitky. Fotografovali jsme s rollkazetou na svitkový film formátu 6 x 9 cm. Vyvolaný film jsme kontaktně zkopírovali na papír Fomatone MG, který jsme vyvolávali metol-pyrokatechinovou vývojkou jen s 0,5 g siřičitanu sodného - pyrokatechinová vývojka bez siřičitanu dává výrazně hnědý odstín. Získané kontaktní kopie (obr. 13) jsme rozstříhali a nalepili na předem připravené natištěné kartičky. Dobové fotografické vizitky měly vždy výrazný potisk i na zadní straně (obr. 14) naše vizitka měla potisk vztahující se k akci k výročí J. Vernea (obr. 15).

Tvůrčí dílny v Národním technickém muzeu

Mnozí lidé by se rádi některé historické fotografické techniky naučili, nemají ale dostatek možností a času, aby vše zkoušeli sami doma. Rádi se proto zúčastní tvůrčí dílny, kde jim můžeme techniky vysvětlit a prakticky ukázat, a dál je pak vést při jejich vlastních pokusech.

Dílny budou zaměřeny na proces Van Dyke, slaný proces, kyanotypii a další techniky. Každý, kdo se chce pustit do historických fotografických technik, potřebuje poznat základní principy kopírovacích procesů, prostředky ke zcitlivování, druhy papírů, kopírovacími rámečky, exponování na denním světle nebo pod UV zdrojem. Obeznámit se s možnostmi opatřit si UV zdroj a kopírovací rámeček svépomocí. Předpokládáme, že účastníci zatím nemají s těmito věcmi mnoho zkušeností. Proces Van Dyke se k prvním pokusům docela hodí, protože je docela jednoduchý, rychlý a přitom nepříliš nákladný. Protože na našem trhu nejsou zatím potřebné chemikálie pro práci s historickými fotografickými technikami, účastníkům našich dílen poskytneme sadu potřebných lázní (za výrobní cenu), aby mohli pokračovat sami dále doma.

Milí čtenáři, tímto se s vámi s naším seriálem prozatím loučíme a přejeme vám mnoho úspěchů při vlastní práci. Až se nám podaří získat dostatek dalších poznatků z tohoto oboru, rádi se s vámi o ně opět podělíme.


Text a fotografie Ing. MgA. Tomáš Štanzel
Autor pracuje jako kurátor oddělení dějin fotografické a filmové techniky v Národním technickém muzeu v Praze a v rámci své práce se zabývá i programem Rekonstrukce historických fotografických technik.

Kontakt:
Národní technické muzeum
Kostelní 42
170 78 Praha 7
tel.: 220 399 179
tomas.stanzel@ntm.cz

 

Národní technické muzeum