Obsah

Část I - Historické fotografické procesy, přehled

Část II - Základní postupy 1

  • Zcitlivování papíru
  • Nanášení zcitlivovacího roztoku štětcem
  • Volba vhodného štětce
  • Zcitlivování smáčením papíru na hladině roztoku
  • Volba papíru pro zcitlivování

Část III - Základní postupy 2

  • Možnosti přípravy negativu
  • Originální negativ pořízený přímo fotografickým přístrojem
  • Zvětšený duplikátní negativ
  • Postup s plochým filmem
  • Náhradní postup se strmým litografickým filmem
  • Postup s běžným pozitivem na RC papíře místo diapozitivu

Část IV - Základní postupy 3

  • Negativy připravené digitální technikou
  • Expozice
  • Kopírovací rámeček
  • Zdroj světla k expozici
  • Kontrola expozice
  • Zpracování
  • Ovlivňování kontrastu obrazu chemickou cestou
  • Zeslabování obrazu tvořeného stříbrem
  • Vypírání a možnosti jeho urychlení

Část V - Slaný proces

  • Princip
  • Barva obrazu
  • Trvanlivost
  • Potřeby
  • Příprava negativu
  • Výběr vhodného papíru
  • Zcitlivování papíru
  • Expozice
  • Vyvolávání
  • Ustalování
  • Vypírání
  • Sušení
  • Tónování

Část VI - Proces Van Dyke

  • Zcitlivovací roztok
  • Papír
  • Zcitlivování papíru
  • Expozice
  • Vyvolání ve vodě
  • Ustalování
  • Vypírání
  • Sušení
  • Tónování

Část VII - Kyanotypie

  • Princip
  • Trvanlivost a archivace
  • Pracovní postup
  • Pracovní zcitlivovací roztok
  • Papír ke zcitlivování
  • Zcitlivování papíru
  • Expozice
  • Zpracování
  • Sušení
  • Zeslabení přeexponovaného obrazu
  • Tónování

Část VIII - Historické fotografické techniky v Národním technickém muzeu v Praze

  • Kalotypie
  • Fotografie na slaném papíře
  • Mokrý kolódiový proces
  • Ambrotypie
  • Ferrotypie

Část IX - Historické fotografické techniky ve sbírkách Národního technického muzea v Praze

  • Fotografie na albuminovém papíře
  • Platinotypie
  • Pigmentový tisk a uhlotisk
  • Bromolejotisk a bromolejový přetisk
  • Tvůrčí dílny v Národním technickém muzeu

Část V - Slaný proces

Slaný proces je historicky první kopírovací proces založený na citlivosti halogenidových solích stříbra ke světlu. V dokonalé formě ho používal již Talbot v roce 1839. Jeho způsob fotografie zvaný kalotypie (= krásný obrázek) byl již způsobem negativ-pozitiv a měl tedy dvě fáze: za prvé zhotovení papírového negativu a za druhé jeho překopírování v papírový pozitiv.

 Negativ se zhotovoval tak, že list papíru se potřel roztokem dusičnanu stříbrného a potom ponořil do roztoku jodidu draselného. Tímto způsobem se vytvořil v papíru nerozpustný jodid stříbrný. Tento papír se na světle usušil a poté zcitlivěl potřením roztokem dusičnanu stříbrného s kyselinou galovou. Takto zcitlivěný papír bylo nutno exponovat ve fotografickém přístroji ještě za vlhka.

Latentní obraz se vyvolával v roztoku dusičnanu stříbrného s kyselinou galovou a dále ještě zesílil kyselinou galovou. Fotografie byla ustálena v roztoku thiosíranu sodného. Výsledný obraz na papíře byl obvykle hnědočervené barvy. Takto získaný papírový negativ se většinou zprůhlednil voskem a kopíroval slaným procesem, tedy technikou, kterou se zde budeme dále podrobněji zabývat.

Technologie negativní a pozitivní fáze se tedy zásadně liší. Původně se Talbot sice pokoušel vytvořit negativ také jednoduchým slaným procesem (chlorid sodný + dusičnan stříbrný), proces byl ale nepoužitelný pro jeho velmi nízkou citlivost. Až potom náhodou objevil možnost vyvolat latentní obraz kyselinou galovou, expozice bylo možno značně zkrátit a proces byl vyvinut do konečné formy.

Používáme-li název kalotypie, míníme tím proces jako celek, tedy jak zhotovení negativu, tak i jeho překopírování slaným procesem v pozitiv.

Hovoříme-li o slaném procesu, máme na mysli jenom druhou fázi celého procesu, tedy techniku kopírování negativu.

Kalotypie byla používána nejvíce v letech 1840 až 1855 souběžně s daguerrotypií, proti níž měla výhodu, že umožňovala zhotovit z negativu více obrázků. Do roku 1855 byl slaný proces jedinou technikou, jíž bylo možno vykopírovat z negativu pozitiv (v roce 1855 byl uveden do praxe albuminový proces). S jistotou můžeme tedy říci, že všechny fotografie na papíře zhotovené do r. 1855 jsou provedeny slaným procesem.

Princip

Slaný proces je docela jednoduchý. List papíru se smočí nebo potře roztokem chloridu sodného a po usušení smočí nebo potře roztokem dusičnanu stříbrného. Dusičnan stříbrný reaguje s chloridem sodným na chlorid stříbrný, jenž je již dostatečně citlivý ke světlu pro účely kopírování (samotný dusičnan stříbrný je sice také citlivý, ale mnohem méně). Papír musí být potírán oběma látkami postupně po zaschnutí. Není možno je smíchat do jednoho roztoku - okamžitě by se totiž vysrážel nerozpustný chlorid stříbrný a zcitlivění takovouto sraženinou není prakticky realizovatelné.

Barva obrazu

Vzniklý obraz je většinou hnědé barvy s odstínem do červena. Konkrétní odstín závisí na použitém papíru, způsobu jeho klížení a variantě receptu.

Červenohnědá barva stříbra tvořícího obraz je typická pro všechny přímo kopírující (viditelně kopírující) procesy. Částice stříbra vzniklé přímo kopírujícími procesy jsou mnohem menší, pravidelnějšího tvaru a jemněji rozptýlené v ploše než shluky stříbra získané vyvolávacími procesy. Červenohnědá barva je způsobena právě tvarem a strukturou částic stříbra. Obrazy získané vyvolávacími procesy (bromidostříbrné barytované papíry) mají barvu stříbra téměř černou.

Trvanlivost

S tvarem a strukturou stříbra souvisí i trvanlivost obrazu. Jsou-li částice stříbra jemnější a rovnoměrně rozptýlené v obraze, jsou i přístupnější vlivům ovzduší a obraz rychleji bledne než je tomu u fotografií získaných procesy vyvolávacími.

V prvé řadě však závisí trvanlivost obrazu na kvalitě provedení. Nejdůležitější je dostatečné vypírání ve všech fázích procesu. Je-li dokonalé, obraz bude mít pravděpodobně velkou trvanlivost, asi větší, než obrazy tištěné v dnešních minilabech. Ačkoli mnohé dobové fotografie na slaných papírech jsou již značně vybledlé, některé fotografie zhotovené v roce 1840 vypadají ještě velmi svěže, jako by byly udělány teprve včera.

V našem případě, budeme-li se zabývat historickými technikami pro potěšení, pravděpodobně nebudeme požadovat archivní kvalitu. Pokud by nám přesto dělala radost skutečnost, že naše obrázky přežijí nejen nás, ale i několik generací našich potomků, můžeme vytvořené obrazy tónovat solemi zlata nebo platiny. Tímto způsobem se stříbro v obraze nahradí z větší části zlatem nebo platinou, tedy ušlechtilými kovy, které jsou téměř neomezeně trvanlivé.

Potřeby:

Chemikálie:

  • Chlorid sodný – můžeme použít kuchyňskou sůl, pro jistotu se ale snažme použít takovou, k níž nebyly přidávány žádné další látky. Z vlastní zkušenosti můžeme doporučit bílou (tedy ne šedou) mořskou sůl, kterou u nás dodávají prodejny Country Life.
  • Citran draselný – přidává se do solného roztoku pro zvýšení hustoty obrazu
  • Dusičnan stříbrný – jediná dražší chemikálie z celého procesu. V současné době pořídíme 100 gramů asi za 800 až 1 000 Kč. Uvážíme-li ale, že na 100 ml zcitlivovacího roztoku potřebujeme 12 g dusičnanu stříbrného, což nám vystačí na zcitlivění asi 50 ks papírů formátu 13 x 18 cm, je to cena přijatelná.
  • S dusičnanem stříbrným a jeho roztoky musíme pracovat velmi opatrně, nejlépe v gumových rukavicích a s ochrannými brýlemi. Pokud si do zcitlivovacího roztoku omylem sáhneme, prsty nám zčernají a nepůjdou ničím umýt. Rozhodně si ale chraňme oči. V literatuře se udává, že stříknutí dusičnanu stříbrného do očí může způsobit i oslepnutí.
  • Kyselina citronová – přidává se ke zcitlivovacímu roztoku dusičnanu stříbrnému. Díky jejímu přídavku je zcitlivěný papír trvanlivý i několik týdnů.
  • Thiosíran sodný – ustalující látka
  • Uhličitan sodný – přísada do ustalovače

Ostatní potřeby:

  • Plochý štětec na zcitlivování, nejlépe typu hake brush z výtvarných potřeb.
  • Papír vhodný pro zcitlivování.
  • Fotografické misky.
  • Tlustší sklo se zabroušenými hranami pro zcitlivování. Kolíčky z plastické hmoty nebo lepící páska pro přichycení zcitlivovaného papíru ke sklu.
  • Kuchyňské papírové utěrky pro odsávání přebytečného zcitlivovacího roztoku, pro vysušování štětce.
  • Odměrka 1 litr z plastické hmoty pro přípravu roztoků, odměrný váleček 50 ml.
  • Kopírovací rámeček, nejlépe s dělenou podložkou pro sledování průběhu kopírování.

Příprava negativu

O přípravě negativů jsme již psali, takže nyní jen ve vztahu ke slanému procesu. V každém případě budeme potřebovat negativ velmi kontrastní. Strmost našeho procesu ale nebude vždy úplně stejná. Bude ovlivněna druhem papíru, který použijeme a způsobem zcitlivování. Naštěstí ale není nutné dodržet určitou přesnou strmost negativu jako u normálního procesu s bromidostříbrnými papíry, protože zde se při kopírování uplatňuje vlastní maska obrazu. Protože pracujeme s přímo (viditelně) kopírujícím procesem, v průběhu kopírování vzniká již jasný obraz. Nejdříve se objeví nejtmavší části obrazu - oblasti stínů. Tyto ztmavlé části obrazu již zadržují dopadající světlo a zamezují tak další expozici těchto míst a tedy i dalšímu tmavnutí. V praxi to znamená, že můžeme s úspěchem vykopírovat i neobyčejně kontrastní negativ, budeme-li ovšem exponovat dostatečně dlouho. Negativ pro slaný proces musí mít tedy jistý minimální kontrast, bude-li však vyšší, snímek bude možno i tak dobře vykopírovat delší expozicí.

Nejjednodušší je vyjít z normálního pozitivu na RC papíře. Ten překopírujeme kontaktně na vhodný negativní materiál (viz část III). Budeme-li připravovat negativ poprvé, připravíme si jej pro jistotu ve dvou variantách – jeden se strmostí, kterou odhadneme jako přiměřenou a druhý se strmostí viditelně vyšší. Tímto způsobem se nám pravděpodobně podaří požadovaného kontrastu dosáhnout.

Výběr vhodného papíru

Neuděláme chybu, opatříme-li si italský 100% bavlněný papír Fabriano Artistico nebo 50% bavlněný papír Fabriano 5.

Z papírů naší výroby vyhovuje „Fotopapír“ dodávaný firmou EMBA (Paseky nad Jizerou) pro účely archivování fotografických negativů a pozitivů. Zatím je ale k dispozici jen v síle 80 až 90 g/m2. I s takto tenkým papírem je možné dobře pracovat – papír je dobře klížený a obdivuhodně pevný, takže nehrozí že by se v průběhu mokrého procesu potrhal. Pokud ale nebudeme hotové obrazy adjustovat a budeme je volně skladovat a prohlížet, silnější papír je přece jenom vhodnější.

Z papírů naší výroby, které jsou běžně k dostání ve výtvarných potřebách se nám osvědčil papír označovaný jako „Grafický hlazený“ (dodává Excudit, cena 26 Kč za list formátu A1).

Papíry mívají obvykle obě strany rozdílné. Pro zcitlivování si vybereme stranu hladší.

Pro zvýšení hustoty a větší brilanci obrazu je možno papír dodatečně naklížit. K tomuto účelu se používá želatina nebo škrob, které se přidávají do solného roztoku. Papíry klížené škrobem mají odstín do hněda, klížené želatinou více do červena.

Zcitlivování papíru

1. Napuštění roztokem chloridu sodného

Používá se roztok složení:

Roztok A:
Chlorid sodný ………………………...20 g
Citran draselný………………………..20 g
voda ……………………………do 1000 ml

Citran draselný zvyšuje hustotu obrazu a posouvá odstín obrazu do červena. Můžeme jej nahradit citranem sodným. Pokud ale citran nemáme, můžeme jej i vynechat, větší vliv na vzhled obrazu bude mít spíše kvalita použitého papíru a způsob jeho zcitlivování.

Většinou se doporučuje opatřit povrch papíru roztokem chloridu sodného jen z jedné strany. Při následném potírání papíru roztokem dusičnanu stříbrného se totiž u některých druhů papírů může stát, že dusičnan stříbrný pronikne papírem až na druhou stranu, což může způsobit skvrny v obraze. V tom případě je nutno solný roztok natírat štětcem, nebo se papír smáčí položením na hladinu roztoku.

Podle našich zkušeností se papír připravený touto metodou značně kroutí, nejen v průběhu přípravy, ale i po usušení. Je to tím, že se vlhčí jen z jedné strany. A protože se nám asi nikdy nepodaří navlhčit jej zcela rovnoměrně, kroutí se nepravidelně,

krabatí. Takto pokroucený papír se obtížně natírá roztokem dusičnanu stříbrného a není možno jej natřít dostatečně rovnoměrně.

Více se nám osvědčil druhý možný způsob, tedy ponoření celého papíru do solného roztoku. Důležité je na jak dlouho. V literatuře se udává doba až 10 minut. Používáme-li ale solný roztok bez dodatečného klížidla (želatiny), tak během takto dlouhé doby se z papíru vyplaví téměř všechno jeho vlastní klížidlo a solný roztok se jím navíc znečistí (je kalný). Podle našich zkušeností stačí ponořit papír do roztoku jen na nezbytně nutnou dobu, aby se rovnoměrně namočily obě dvě strany a aby nezůstaly na povrchu žádné bublinky. Toho je možno dosáhnout asi za 20 až 30 sekund (podle velikosti papíru).

Tento způsob se osvědčil, obraz byl dostatečně rovnoměrný, žádné skvrny se neobjevily. Je však možné, že některé druhy papírů se budou chovat jinak.

Po namočení v solném roztoku se papír usuší normálním způsobem na světle. Zatím není citlivý a můžeme jej uchovat i delší dobu.

2. Zcitlivění roztokem dusičnanu stříbrného

K tomuto účelu si připravíme dva zásobní roztoky.

Roztok B
Dusičnan stříbrný……………………...12 g
Destilovaná voda ………………….do 50 ml

Roztok C
Kyselina citronová……………………….6 g
Destilovaná voda ……………………do 50 ml

Destilovaná voda je zde nutná, pokud bychom použili obyčejnou vodu¸ tak chloridy v ní obsažené by vytvořily s dusičnanem stříbrným bílou sraženinu.

Před použitím se roztoky B a C smísí v poměru 1 : 1. Doporučujeme namíchat si této směsi jenom tolik, kolik můžeme během několika dnů spotřebovat. Při delším skladování nám kyselina citronová z roztoku vykrystalizovala.

Kyselina citronová se přidává pro zvýšení trvanlivosti zcitlivěného papíru. Její účinnost můžeme z vlastní zkušenosti potvrdit. Papír připravený bez jejího přídavku nám ztmavnul během několika hodin (ve tmě) a vykopírované obrazy měly značný závoj, kdežto s papírem připraveným s přídavkem kyseliny citronové k dusičnanu stříbrnému jsme úspěšně pracovali i po dvou týdnech.

Nejdokonalejší způsob zcitlivování roztokem dusičnanu stříbrného je smáčení na hladině roztoku, tedy položení papíru na hladinu, tzv. zcitlivování plováním. Tento způsob byl v 19. století používán nejčastěji. Tehdy připravovali fotografové papíru velké množství a pracovali tímto způsobem denně. Za těchto podmínek nebylo na závadu, že bylo nutno pro práci použít roztoku dusičnanu velké množství, že roztok se mnoha papíry znečistil a zbytek již nebylo možno uchovávat.

Dnes tedy doporučujeme způsob ekonomičtější, potírání papíru štětcem. Pro slaný proces se příliš nehodí roztírání zcitlivovacího roztoku skleněnou tyčinkou, protože papír napuštěný solným roztokem není nikdy úplně rovný a s tyčinkou se obtížně pracuje.

Papír napuštěný solným roztokem připevníme po usušení na silnější sklo buď kolíčky na prádlo nebo lepící páskou. Položíme na něj negativ, který budeme kopírovat a tužkou si označíme jeho umístění. Vyznačenou plochu budeme natírat.

Pracujeme při světle obyčejné žárovky (s běžným wolframovým vláknem). Při 60 W žárovce pracujeme ve vzdálenosti nejméně 2 metrů.

Použijeme plochý štětec s měkkými vlákny, nejlépe tzv. hake brush. Štetec tohoto typu je velmi měkký a vydá zpět téměř všechen roztok, který nasaje. Štětec předem namočíme v destilované vodě, přebytečnou vodu vymačkáme do kuchyňské utěrky. Do malé skleničky dáme vždy jen asi 1 až 2 mililitry zcitlivovacího roztoku a namočíme jen špičku štětce. Vyznačenou plochu natřeme nejdříve vodorovnými tahy štětce a potom rozetřeme po celé ploše svislými tahy. Doporučujeme namáčet vždy jen opravdu špičku štětce, abychom nenasáli roztoku příliš mnoho – pak by totiž mohlo být v některých místech zcitlivovacího roztoku nadbytek – vytvořily by se jakési loužičky. Nadměrné množství zcitlivovacího roztoku způsobuje po vykopírování bělavé skvrny v obraze. Jejich stopy zůstávají i po kompletním dokončení procesu.

Máme-li roztok dobře rozetřený, necháme jej ve vodorovné poloze několik minut vsáknout a oschnout a můžeme papír pověsit na šňůru k usušení. Pro rychlejší usušení můžeme použít běžný vysoušeč vlasů, sušíme ale raději jen studeným vzduchem. Sušíme samozřejmě také jen při velmi slabém světle žárovky, nebo nejlépe po tmě.

Expozice

Na suchý zcitlivěný papír položíme negativ a vložíme do kopírovacího rámečku. Kopírujeme venku, pod širým nebem. Můžeme třeba i na balkóně nebo na okenním parapetu. Kopírovat doma za oknem není dost dobře možné, protože okenní sklo zadržuje značnou část UV paprsků, k nímž je papír citlivý.

Budeme-li kopírovat na slunci, expozice bude trvat pár minut, ve stínu o něco déle. V zimě při zatažené obloze může být expozice hustšího negativu až několik hodin (potom je lepší opatřit si umělý zdroj UV světla).

Na druhu světla je závislý i kontrast. Ve stínu dostaneme kontrastnější obrazy než na slunci.

Výhodné je mít dělený kopírovací rámeček, abychom mohli odklopením jedné jeho části sledovat postup kopírování.

Kopírujeme tak dlouho, dokud není obraz o něco tmavší, než jak požadujeme, v průběhu zpracování totiž opět částečně zeslábne (viz obrázek). O kolik zeslábne závisí na druhu našeho procesu a zjistíme to jen vlastní zkušeností.

Vyvolávání

Po expozici se obraz vyvolá v obyčejné vodě. Z papíru se při tom vyplaví větší část nevyužitého chloridu stříbrného. Voda, v níž vyvoláváme, se při tom trochu zakalí bělavou sraženinou. Nebudeme-li obrazy před ustálením tónovat, stačí vyvolávat jen asi 1 až 2 minuty, při delším vyvolávání může obraz zeslábnout. Pokud bychom ale chtěli před ustalováním ještě tónovat (solemi zlata nebo platiny), museli bychom vypírat asi 10 minut, protože zbytky chloridu stříbrného by mohly při tónování vadit.

Ustalování

Ustalovač má složení:

  • Thiosíran sodný krystalický………………………………….100 g
  • Uhličitan sodný bezvodý………………………………………..2 g
  • Voda…………………………………………………  …...do 1 litru

Uhličitan sodný se přidává k minimalizaci vyblednutí obrazu.

Jakmile vložíme obraz do ustalovače, téměř okamžitě jeho tmavší partie zeslábnou. Naštěstí ale po usušení do značné míry zase ztmavnou.

Neustalujeme příliš dlouho, stačí 1 minutu. Při delší době ustalování může obraz vyblednout až příliš.

Vypírání a možnosti jeho zkrácení

Doba vypírání závisí na tloušťce papíru. Papír síly 200 až 300 g/m2 vyžaduje vypírat nejméně půl hodiny.

Zkrácení vypírání

Vypírání můžeme zkrátit, když v jeho průběhu zařadíme lázeň siřičitanu sodného.

Po ustálení vypíráme asi 5 minut, a pak fotografie ponoříme asi na 5 minut do 1% roztoku siřičitanu sodného. Pak stačí vypírat již jen asi 5 minut. Celková doba vypírání se tak zkrátí na polovinu.

Siřičitan sodný se používá pro zkrácení vypírání i u normálního fotografického procesu a komerčně se dodává např. pod názvem Kodak Hypo Clearing Agent.

Zásobní roztok:

  • Siřičitan sodný bezvodý……………………………………..100 g
  • Voda…………………………………………………..……do 1 litru

Před použitím ředíme 1 : 10 a po použití vylijeme.

Sušení

Obrazy sušíme normálním způsobem připevněné na šňůře nebo vleže položené na tkanině. Usušením obraz opět zesílí. Výsledná hustota je o něco menší, než jaká byla těsně po vykopírování.

V našem případě jsme zaznamenali, že barva obrazu se částečně mění i první dny po usušení. Obraz bezprostředně po usušení měl nádech trochu do žluta. Ten se postupně ztratil (při uložení ve tmě) a výsledná barva je hnědá (viz obr. 1). Literatura se o tomto jevu nezmiňuje. Je to názorná ukázka, jak je slaný proces vždy individuální podle konkrétních podmínek. Možná, že vliv měl druh použitého papíru (grafický hlazený z výtvarných potřeb).

Tónování

Normálním slaným procesem získáme obrazy obvykle červenohnědé barvy. Tento odstín je možno změnit tónováním solemi zlata (nebo platiny, případně palladia). Literatura uvádí řadu receptů, jimiž můžeme získat červené, purpurové, modrohnědé nebo modročerné tóny. Tónováním se též zvýší trvanlivost obrazu. V případě slaného procesu se tónuje většinou před ustálením.

Nevýhodou tónování je obtížná dostupnost a vysoká cena potřebných lučebnin - chloridu zlatitého, chlorplatnatanu draselného nebo chloridu palladnatého.

Závěr

Když si techniku slaného procesu dostatečně propracujeme, budeme schopni vytvářet obrazy i v galerijní kvalitě, charakterem podobné jiným, pracnějším a dražším procesům.

Také nás může těšit, že se již nemusíme tolik obávat, že se snad v budoucnu klasické fotografické papíry úplně přestanou vyrábět – kdyby k tomu došlo, umíme si snadno udělat své vlastní.

Každý obraz vytvořený slaným procesem je svébytným originálem. Možná ale ještě přínosnější je, že pracujeme tou nejstarší a původní technikou, jakou kopíroval své obrázky Talbot před 170 lety.


Text a fotografie Ing. MgA. Tomáš Štanzel
Autor pracuje jako kurátor oddělení dějin fotografické a filmové techniky v Národním technickém muzeu v Praze a v rámci své práce se zabývá i programem Rekonstrukce historických fotografických technik.

Kontakt:
Národní technické muzeum
Kostelní 42
170 78 Praha 7
tel.: 220 399 179
tomas.stanzel@ntm.cz

 

Národní technické muzeum