Železnice
Těžištěm sbírky exponátů je soubor více než jednoho sta historických kolejových vozidel, mezi nimiž je čtyřicet parních lokomotiv. Většina sbírky je uložena v depozitářích nebo zapůjčena pro mimomuzejní prezentaci.
Výsadní postavení ve sbírce zaujímají
nejstarší dochovaná parní lokomotiva v České republice I.103 KLADNO z roku
1855, provozovaná původně společností Buštěhradské dráhy a rychlíková
lokomotiva 375.007 z roku 1911, postavená První českomoravskou
strojírnou v Praze-Libni. Stejně výlučnou pozici má malá
úzkorozchodná tendrová lokomotiva č.4 mnichovské strojírny
Krauss & Co. z roku 1884, která se stala v dalších letech
vzorem pro stavbu podobných lokomotiv ve strojírně Vojtěšské huti
v Kladně.
Z hnacích vozidel moderních trakcí vyniká Křižíkova elektrická lokomotiva E 225.001 z roku 1906. Průkopníkem elektrizace železniční dopravy v Čechách zůstává motorový vůz M 400.001, který roku 1903 zahajoval dopravu na elektrické místní dráze Tábor-Bechyně vybudované rovněž podle projektu inženýra Křižíka.
Ze čtyř salonních vozů je nejstarší (1891) čtyřosý jídelní vůz Aza 83, který pochází z osmivozové soupravy dvorního salonního vlaku císaře Františka Josefa I. Pozoruhodný je i salonní vůz Aza 86 z roku 1909, určený pro následníka trůnu Ferdinanda d´Este.
Nejstarší bezmotorová drezína s rumpálovým pohonem pochází z roku 1860, nejstarší motorovou drezínu vyrobila firma Wohanka v roce 1910.
Sbírka zahrnuje nevelký soubor předmětů z oboru městské kolejové dopravy: části tramvají a pozemních lanových drah. Nejvýznamnějším exponátem je podvozek motorového vozu Křižíkovy elektrické dráhy Praha-Libeň-Vysočany z roku 1896.