Francouz Charles Emil Reynaud přihlásil v roce 1888 k patentování přístroj nazvaný projekční praxinoskop. Tento přístroj pak od roku 1892 používal ve svém „optickém divadle“ v pařížském muzeu voskových figurin. Promítal s ním filmy, které sám vlastnoručně zhotovil. Obrázky ručně kreslené a kolorované na celuloidových destičkách vlepoval mezi dva papírové pásy, které byly vyztuženy pásky z ocelového plechu a obroubeny textilní lemovkou. Uprostřed pásu byly perforační otvory, které zajištovaly přesný transport přístrojem. Délka jednoho pásu byla okolo 50 metrů. Představení sestavené ze třech takových pásů trvalo asi 40 minut a do roku 1895 se jich uskutečnilo přes 4.000. S nástupem kinematografu bratří Lumierů poklesl zájem veřejnosti a v roce 1900 byl E. Reynaud nucen své divadlo zavřít. Nedokázal se s touto skutečností vyrovnat, rozbil všechny své přístroje a filmy naházel do Seiny. Fragment jednoho náhodou zachráněného filmu v délce l7 políček byl věnován vynálezcovým synem panem Paulem Reynaudem našemu muzeu, kde je uchováván jako doklad lidského důmyslu a vytrvalosti.